Dejá vu jsem prožil při sledování hokejového turnaje o cenu Prvního programu v Rusku. Komentátoři nám, divákům zprostředkovali dojmy z tiskové konference v Soči. Na dotaz, zda se olympiáda bude hrát tradičně s českými puky, jim příslušný funkcionář sdělil, že nikoliv. Tentokrát jsou puky výsledkem práce ruských vývojářů, designérů a technologů. Vyrobeny v Rusku z ruské vysokojakostní gumy. Poznámka českých komentátorů: Proč tyto puky ruští designéři ozdobili malým nápisem Czech Republic, není známo.
Vybavila se mi příhoda z posledního světového festivalu mládeže v severokorejském Pchjongjangu v létě 1989. Jakožto člen novinářské delegace jsem měl možnost využívat dopravního servisu tamního tiskového střediska. To provozovalo dobrou dvacítku nejnovějších sedanů Volvo (za které Kim Ir Senova Korea nikdy nezaplatila) s korejským řidičem znalým ruštiny. Jedním z marných pokusů o konverzaci s korejskými hostiteli byla moje poznámkam pronesená do hlubokého ticha:
„Charóšij avtamabíl.“
„Da, náš korejský,“ pronesl řidič se samozřejmostí, která mne zaskočila.
„Ale Volvo je švédský automobil!“ nedal jsem se.
„Ne, ne, ten sestrojili korejští inženýři a vyrobil korejský lid,“ nenechal se zviklat řidič. Ještě jsem překontroloval pohledem všechny nápisy a ukazatele v latince, jestli jsem se nezbláznil, a pak jsem nadobro zmlkl. Uháněli jsme lidu i autoprázdnými ulicemi se čtyřmi pruhy asfaltu světlé budoucnosti vstříc. Ostatně na otázku, pro jaké automobily, že tu stojí ty velkorysé dopravní tepny, když po nich nic nejezdí, jsem dostal stejně nekompromisní odpověď: Korejci nemají rádi automobily. Korejci mají radši kola. Po pár dnech mne demagogie severokorejské propagandy přestala překvapovat.
Kladu si otázku, proč o čtvrt století později blufuje stejně idiotsky zástupce velmoci, která organizuje nejokázalejší sportovní událost světa. Oč by věhlas Ruska poklesl, kdyby funcionář přiznal barvu. Nebo – pokud to nevěděl, řekl by prostě:
„A víte, že ani nevím? Tak se podíváme. A hele! Czech Republic. Tak to asi budou zase ty vaše. Pozdravljájtě Prágu!“
Malý černý předmět jako příspěvěk k olympijské myšlence všeobecného sblížení bez ohledu na rasy, politické systémy, pohlaví a chcete-li i sexuální orientaci. Oč elegantnější než průhledná blamáž! Jistě, funkcionář byl patrně nezkušený. A proto řešil nečekanou situaci standardním, přirozeným způsobem. Takovýto způsob obvykle prozrazuje na jedné straně vnitřní nejistotu a na druhé přesvědčení, že každý argument lze utlouci. Maličký detail z nevýznamné tiskovky charakterizuje situaci v Rusku lépe než světodějné události z prvních stran deníků.
P.S. Kdybychom snad hokejový turnaj v Soči vyhráli, nedivil bych se, kdyby organizátoři prohlásili, že ti se lvíčkem na prsou jsou ruská sborná v nových dresech od Slávy Zajceva.