Jsem ten poslední, kdo by spřádal spiklenecké teorie. Když se v první polovině devadesátých let prodávaly tradiční novinové tituly do rukou cizáků – vesměs Němců, připadaly mi chmurné předpovědi kolegů – novinářů, srandovní. Představa, že se přes Mladou frontu DNES a regionální deníky v německých rukou dopracujeme k novému protektorátu, se nenaplnila. Investoři zajistili masivní investice do infrastruktury a vybudovali standardní obchodní modely. Kupodivu nijak zvlášť nepomohli s marketingem. Po obsahové stránce do vlastněných titulů nezasahovali, alespoň ne v tom smyslu, jak se novinářstvo, nabyvší nenadálé svobody tisku, obávalo. Zvýšili ale tlak na ekonomiku. Časem si veřejnost i novináři zvykli na to, že vydávání není obrozenecké poslání, nýbrž byznys. Že cílem vydavatele není krmit hlídací psy demokracie, ale minimalizovat náklady a maximalizovat výnosy. A protože trh je malý a příležitostí ke zvýšení výnosů pramálo, tlak na náklady se projevil (mimo jiné) v redukci personálu. A to už v tiskovinách vidět bylo. Drsně se zredukoval počet autorských osobností, nové nevznikají (není čas), odborníky na jednotlivé oblasti nahradili odborníci na všechno. Současně ale nevznikl se západem srovnatelný novinářský servis (precizní dokumentační a rešeršní oddělení). Na redukci nákladů se blahodárně projevila schopnost Čechů improvizovat. Když si docent lékařské fakulty dokázal svépomocí postavit půdní vestavbu, proč by si český novínář nedokázal sám obstarat informace, ověřit je, sepsat materiál a v regionech i udělat fotku a zalomit článek? Není divu, že výsledkem je nepříliš objevná, nepříliš dobře napsaná instatní informační kaše. Těžko jmenovat titul, který si v takových podmínkách vybudoval respekt, vliv a současně stabilní ekonomiku.
Vlna mediálních obchodů na konci roku ale nutí k zamyšlení, proč se tedy domácí investoři pouštějí s takovou vervou do nepříliš výnosných obchodů. Obvzláště sektor tištěných medií dlouhodobě trpí podvýživou. Spekulacemi o tom, který titul je na tom hůře a zanikne jako první, patří mezi oblíbená kuloárová témata. Pokud tedy novopečené vydavatele nežene vidina královských zisků, co tedy? Snad jedině víra, že prostřednictvím vydavatelských domů dosáhnou většího vlivu na veřejnost, potažmo na politickou reprezentaci, která vytváří podmínky pro jejich podnikání. Nechci být špatným prorokem, ale fakt mne jiná motivace nenapadá. A co z toho plyne? Že se hlídací psi demokracie nechají zapřáhnout do podnikatelských spřežení a potáhnou je k ožebračení státu a z nás všech udělají ovce? Pokud je představa nových mediálních oligarchů právě taková, tak je naivní. Považte -v internetovém věku, kde se kontrola informací vymyká z rukou i takovým instutucím, jako jsou CIA a americká vláda! Ale i malá snaha ovlivňovat obsah povede k odchodu hrdých novinářských furiantů (ještě, že nějací jsou) a dalšímu poklesu úrovně tiskovin, ten logicky vyvolá další pokles zájmu, potažmo příjmů z inzerce. Roztočit takovou spirálu by bylo zničující především pro mediální investory samotné.
Oficiální komentáře k mediálním nákupům jasnou odpověď na otázku PROČ nedávají. Ale nikde jsem nezaznamenal ani prohlášení, že ten který obchod byl skvělou podnikatelskou příležitostí s obrovským ziskovým potenciálem. Takže odpověď asi víceméně známe.