Zrušte už konečně toho Slavíka! – volání zesílilo po lapsu posledního ročníku ankety Český slavík. Budiž tedy řečeno – Slavík je nezrušitelný! Je jedno, zda bude Zlatý, Český nebo to bude jiný tvor či netvor. Všelidové hlasování o popularitě bavičů druhu je stejně nezrušitelné jako popularita sama. Však máme i jiné divácké, čtenářské ankety popularity, které tolik neiritují, a kde taky každý rok vyhraje Lucie Bílá a skoro každý rok Karel Gott.
Už někdejší Zlatý slavík vytáčel do vrtule všechny příznivce „dobré muziky“, jak jsme si my, přívrženci tzv. menšinových žánrů, říkali. Jakožto člen redakce pořádajícího Mladého světa jsem viděl veletoče kolem Slavíků každý rok na vlastní oči. Vox populi a machinace manažerských klanů vždy z prvních příček spolehlivě odsunuly naše favority. Přes stráže redaktorů Mladého světa ve smíchovské tiskárně (kde se tiskly hlasovací lístky Slavíka) a vyšetřování policie se nepodařilo manipulacím s hlasováním nikdy zcela zabránit.
Není důvodu si myslet, že se dnes nefixluje. Obzvláště, pokud disponujeme neskonale dokonalejšími metodami ovlivňování čehokoliv než před třiceti lety. S tímto vědomím bychom tedy opravdu měli Slavíka zrušit. Ale nejde to. Jako bájný fénix by vstal z popela o kus dál a rozepjal křídla nad tuzemským šoubyznysečkem.
Popularita je totiž nespornou hodnotou a platidlem pro zábavní branži. Jsi populární herec, sportovec? Můžeš napsat dobře prodejnou knihu (nejdříve kuchařku, to je nejbezpečnější). Nazpívat třeba mizernou desku, on si ji někdo ze zvědavosti koupí. Nejspíš budou mít oba výplody větší úspěch, než prvotina neznámého pěveckého génia nebo kuchařka vynikajícího kuchaře (pokud se doprdele, kurva ještě nestačil proslavit v televizi). Popularita vydělává peníze. V nejčistší formě pronájmem populárních osobností na ruzné večírky, kde tyto za honorář bloumají a vedou zdvořilostní rozhovory. Nezpívají, nehrají, netančí. Jenom jsou a zdobí.
Jenže jak poměřit míru popularity? Např. 1 Gott - to by byla důstojná jednotka (I když by se většina umělců pohybovala v úrovni desetin až setin Gotta). Ale jak jí stanovit? Počtem mediálních výstupů, dobou strávenou na výsluní, návštěvností koncertů, sledovaností televize…? Nikdo si s tím neví rady. Jen Slavík. Ten všechny srovná do úhledné tabulky. Také naznačí odstupy jednotlivých umělců podle počtu hlasů. Šoubyznys právě tohle nutně potřebuje. Aby věděl, koho nasadit kam a za kolik. Nevím nakolik organizátoři Českého slavíka sbírají a poskytují i sociodemografická data, ale určitě by se to vyplatilo. Pro profíky v branži mají údaje jako oblíbenost u určité věkové, příjmové, vzdělanostní atd. skupiny cenu zlata. Tak proč je neprodávat?
Zrušit Slavíka by znamenalo zrušit prosperující byznys. Dává to smysl? Jenom tomu, kdo by si chtěl založit nějaký takový podobný. Ale svůj!