O hudbě, umění a zábavě

19.11.2013 Pozor, volá talent

Jde o maličký detail. Ale symbolizuje změnu poměrů lépe než výroční zpráva. Na homepage (!) největšího (momentálně) hudebního vydavatele v zemi – Universal Music, je uveden mobil na osobu zodpovědnou za vyhledávání talentů. Když jsem na tento telefon zavolal, nikdo jej nezvedl. Nepřekvapilo mne to.

Před více než deseti lety jsem se aktivně zúčastnil poťouchlého experimentu časopisu Reflex, který se rozhodl nachytat tuzemská hudební vydavatelství při licoměrnosti. Všichni manažeři tehdy tvrdili, že prahnou po nových talentech – takových, které by ovšem měly i komerční potenciál, ale bohužel žádní prý tehdy nebyli. Připomínám, že šlo o dobu, kdy Lucie byla ikonou tuzemského showbusinessu, vyprodávala arény a reprezentovala konečně velkou pop-rockovou lokální hvězdu se vším, co taková role obnáší v evropském měřítku. Protivahou tvrzení vydavatelů byly desítky frustrovaných muzikantů, kteří leckdy nedostali ani možnost nabídnout firmám svoje nahrávky. Arogantní impéria pohodlně pásla své vypasené stájové stálice a jakýkoliv pokus o hledačství byl vnímán jako nepříjemný průvan ve zlaté kleci. Ale protože by přiznáním pravdy otřáslo legendou o objevitelské roli vydavatelství, házeli zaměstnanci vydavatelství vinu na zuřící hudební outsidery. A tak vzal Reflex po dohodě s Lucií jejich dosud nevydaný singl (Ona ví) a Kollerovu stopu nahradil anonymním zpěvákem. Tím jsem byl já. Maskovaný spolupracovník redakce pak obešel poctivě všechna vydavatelství (a že jich tenkrát bylo) a zaznamenal reakce jejich managerů. Všichni až na jednoho nahrávku odmítli jako nezajímavou Aby ji pak následující rok jako výčitku poslouchali v rotacích všech komerčních rádií.

Od té doby poklesly příjmy hudebních vydavatelství na méně než třetinu a většina tehdejších zaměstnanců už dnes na jiných pozicích vzpomínají zašlé zlaté časy. Konzumenti hudbu nelegálně kopírují, muzikanti si vydávají sami, hudební publicisté už za pár cédéček nezobou z ruky.

Vraťme se ale na začátek. Pět minut poté, co jsem se nedovolal na hledače talentů z Universalu, mi dotyčný sám zavolal. Z auta. Patrně, abych v mezičase nestačil zavolat konkurenci. Nevím, jak by se rozhovor vyvíjel dál, kdybych mu coby padesátník nabídl senzační kolekci původního funkrocku. Asi do ztracena. Ale, že by někdo v roce 2000 zavolal zpět na neznámé číslo, aby mu neunikl nějaký talent, to by se jistě nestalo. Inu padla bída na kozáky.


info@marekhlavica.cz

www.zaha.cz

www.voiceandtoys.cz

www.piafawards.com

© kuks 2013 | edit

http://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Hlavica