Předem se omlouvám znalcům, kteří to dávno vědí. Přiznávám se, že pro mne byla éra King Crimson, jíž otevřelo album Discipline, překvapivá. Na jedné straně hlukové improvizace pokračovaly v linii někdejší vrcholné éry kapely ze 70. let, na druhé se proměnil zvuk i charakter písničkové polohy skupiny. Přesvědčen opakovaným tvrzením medií o Frippově absolutistické moci nad skupinou v jakémkoliv jejím období, jsem jaksi přehlédl zásadní vliv Adriana Belewa. Až teď jsem to pochopil. I když proletenec dvou kapel (Stick Men a Power Trio) v Praze interpretoval skladby King Crimson (a dokonce jednu věc z Frippovy sólové desky), bylo patrné, že nejblíže k linii King Crimson ze silné dekády let osmdesátých má právě aktuální tvorba Belewa. Z toho usuzuji, že přes tvrzení o Frippově krutovládě, dostali ostatní členové skupiny (včetně Levina) dost prostoru, aby její zvuk pomáhali významně tvarovat. Díky tomu King Crimson Projekct neztrácí nic ze své síly i bez velkovezíra Frippa. Alespoň mně jeho schoulená, nekomunikující figura vlastně na scéně vůbec nechyběla. Byl to vynikající koncert!